Jíra Josef
-
Autor
Jíra Josef (11. října 1929 Turnov – 15.
června 2005 Malá Skála u Turnova) byl český malíř, grafik a ilustrátor.
Studoval na odborné
šperkařské škole v Turnově (od 1943), potom na Akademii výtvarných umění v
Praze (od 1946), nejdříve v přípravce u Karla Mináře, po roce byl přijat do
školy Miloslava Holého. Akademii v roce 1949 dobrovolně opustil a odjel na
roční brigádu do Krkonoš. Další dva roky studia byli jeho učiteli Otakar
Nejedlý a Vlastimil Rada.Od mládí hodně maloval, zároveň se však věnoval sportu
(1946 se stal členem čs. reprezentačního družstva v lyžování). Jeho sportovní
kariéru ukončily až dva úrazy v letech 1950 a 1954. Vášnivě však lyžoval celý
život, další dva úrazy (1973, 1989) vždy znamenaly zmenšenou pohyblivost, takže
mohl malovat jen v ateliéru, hlavně portréty. Po roce 1954 už se plně věnoval
výtvarnému umění. Zprvu se živil propagační grafikou, později (především aby
uživil rodinu) přijímal zakázky na knižní ilustrace. Stále však maloval, a
první úspěch se dostavil už v roce 1955, kdy za obraz Komedianti získal roční
stipendium (obraz je nyní v Puškinově muzeu v Moskvě).
Jíra byl jedním
zakládajícím členem skupiny M 57 a zúčastnil se všech jejích výstav (1959,
1960, 1962, 1969 a 1970). Skupina vznikla už v roce 1954, pro neshody se Svazem
čs.výtvarných umělců jí však byla první výstava povolena až v roce 1959. Jejími
členy byli absolventi AVU, většinou žáci profesorů Holého a Rady – Ladislav
Karoušek, Mojmír Preclík, Jaroslav Šerých ad. Letopočet v názvu skupiny znamená
rok vzniku, písmeno M je zkratka slova Makarská, protože její členové se
scházeli v malostranské vinárně Makarská.
Josef Jíra využíval
koncem 50. let a zvláště v letech 60. možnosti více cestovat. Zúčastnil se
světové výstavy Expo 58 v Bruselu, v dalších letech navštívil Leningrad, Paříž,
Egypt, Itálii, Řecko, Španělsko,Švédsko, Kubu, Arménii, Gruzii a řadu dalších
zemí. Všechny tyto cesty měly výrazný vliv na jeho práci. Vznikla řada kreseb,
grafických listů i obrazů (nefigurativní obrazy, motiv zabitých pstruhů).
Hlavně však tyto cesty, zvláště v prvních letech, znamenaly seznámení se
současným světovým uměním; zaujala ho především díla expresionistů. Jindřich
Chaluecký napsal, že Jíra vytvořil „vlastní verzi expresionismu“.
V začátcích tvorby
byl umělec ovlivněn Jindřichem Pruchou, jeho obrazy krajin, kromě olejomaleb
také akvarely a kvaše, jsou expresivní, vznikaly často jako ohlas vzpomínek na
dětství (Velikonoce I. 1960, Velikonoce II. 1963) i prožívání pobytu v přírodě
(cyklus Člověk a kůň, 1972). V jeho obrazech se objevuje také pocit a vědomí
konfliktu mezi poetickou představou vesnického dětství a zmatky a hlukem
velkoměsta (Město 1962, Memento mori 1969).
V dalších letech
umělec maluje krajiny, ale i sugestivní portréty, dvě monumentální kompozice
pro budovu čs. zastupitelství v Tokiu, ilustrace, návrh na šest malovaných oken
s motivy z Erbenovy Kytice pro zámeckou kapli v Liberci (návrh nebyl
realizován, byl však vystaven na umělcově souborné výstavě v Mánesu, 1990).
V 80. letech se
Josef Jíra věnoval také tvorbě koláží, asambláží, textílií, dřevo-plechů a
vitráží. Jeho obrazy, v nichž se často objevuje jako symbol otevřené oko, často
vyjadřují úzkost a obavy o osud člověka v moderní době. V roce 1992 si splnil
celoživotní sen – vybudoval v Malé Skále v Boučkově roubeném statku galerii
výtvarného umění 20. století, kde se mu podařilo shromáždit sochy, obrazy a
grafiku více než osmdesáti našich nejvýznamnějších umělců.
Josef Jíra měl 47
samostatných výstav a zúčastnil se svými díly více než padesáti skupinových
výstav. Jeho obrazy a grafiky jsou v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad
Vltavou, V Galerii hl. města Bratislavy, Středočeské galerii Praha, v Památníku
Terezín, v řadě krajských a oblastních galerií (Karlovy, Vary, Hradec Králové,
Liberec, Trenčín, Olomouc, Pardubice, Litoměřice) a v Puškinově muzeu v Moskvě.
V tejto kategórii nie sú žiadne produkty.